Britští veteráni Cock Sparrer nikdy nesršeli přemírou nahrávek. Za půl století existence těch řadových, studiových a dlouhohrajících vydali, včetně této, o které bude řeč, všeho všudy osm. Pokud tedy počítám správně. Zároveň, ačkoliv si vybudovali specifický subkulturní status, nikdy nestáli v centru popkulturního dění natolik, aby k tvorbě byli tlačeni smlouvami s klauzulemi typu „tři desky za tři roky“.
Album Hand On Heart, kapelou anoncované jako finální tečka za jejich kreativní existencí, nabízí rozlučku tím, co kapela uměla skvěle již v roce 1977. Výrazné melodie, střední tempa, špetka sladkobolné melancholie ve zpěvu i hymnické refrény. Všechny tyto ingredience jsou tu v míře přiměřené a desku je tak radost poslouchat. Zároveň Cock Sparrer dnešní jsou, chtě nechtě, lyrická reflexe života starých mužů, lehce kýčovitě patetická, leč uvěřitelná. Je z nich cítit dávka nostalgické retrospektivy i reálná exprese životních zkušeností. Z těchto přísad jsou tu vybudovány písně, co chytnou okamžitě, i takové, co zafungují až posléze, ale zároveň zde prakticky absentuje zvuková vata. To může jít i na vrub toho, o čem byla řeč již v úvodu. Cock Sparrer za půlstoletí vydali množství desek, co jiné kapely za dekádu.
Úvodní With My Hand On My Heart v podstatě sumarizuje všechny zbraně chytlavosti tvorby Cock Sparrer. Nosný opakující se popěvek na první dobrou, šlapající tempo i melodické sólo, odkazující svou náladou k časům, kdy plakáty Slade vládly časopisům pro mládež. Následující Mind Your Own Business hraje svou náladou na lehce hrubší notu a je pro mě jedním z vrcholů celé desky. Snůška chytlavých popěvků ale jede dál - I Belong To You, Rags To Riches, No Way Out. Bez debaty, celá první strana je nabita potenciálními hity. Otáčím desku a Take It On The Chin okamžitě ukazuje, že jízda pokračuje stejným tempem a poháněna týmž palivem. S blížícím se závěrem dojde na melancholií protknutou My Forgotten Dream a pak přichází epický závěr jménem Here We Stand. Ta je naprosto klasickou ukázkou všeho, co dělá Cock Sparrer tím, čím jsou.
Osobně nepatřím k těm, kdo na Cock Sparrer vyrostli, mé punkové preference v osmdesátých letech byly jinde. Sice jsem měl jejich věci na kompilacích jako Oi! The Album, ale myslím, že Shock Troops jsem bohužel patrně slyšel až v době, kdy se začala objevovat první vlna pražských plešatců, v nastupující druhé půli osmdesátých let. Dík jejich blbosti jsem záhy získal naprostou nechuť k čemukoliv, co jen vzdáleně připomínalo skinheady. Navíc, co si budeme nalhávat, tváří v tvář deskám Discharge či Adrenalin O.D. působili jako záležitost pro punkové „důchodce“ po dvacítce. Cestu k jejich tvorbě jsem si znovu nalezl až mnohem později a v jiné společenské i subkulturní konstelaci. Nejsem tedy ani odvěkým oddaným fanouškem ani expertem na celou jejich diskografii. Ta je ale až překvapivě solidně vyrovnaná, a tak je těžké posoudit, jakou pozici si mezi jejich tvorbou ta poslední získá, ale z pohledu relativně nezaujatého posluchače je to více než solidní dílko, které mě zatím baví poslouchat opakovaně. Co víc, až abnormálně baví i mého dvouletého potomka, což je koneckonců prubířský kámen nad jiné.
Rok vydání: 2024
Label: Pirates Press Records
Tracklist:
1. With My Hand On My Heart
2. Mind Your Own Business
3. I Belong To You
4. Rags To Riches
5. No Way Out
6. Take It On The Chin
7. One Way Ticket
8. Nowhere To Be Found
9. My Forgotten Dream
10. Here We Stand
Comments