Psát recenzi na hardcore punkovou desku, pocházející z mého rodného kraje, a vlastně i města, je vždy potěšující. Je fajn slyšet, že někdo volně navazuje na to, co jsme se na stejném místě snažili dělat před více než pětatřiceti lety. Přesně to je případ kapely No More Hiroshima.

Rytmická sekce AMB záhy po převratu zakládá kapelu Gummy Pig či Gumový Prase, reflektující okouzlení newyorským „zábavným“ crossoverem kapel MOD, SOD či Mucky Pup. Gummy Pig fungovali krátce, ovšem v zásadní, těsně popřevratové éře, kdy z dnešní perspektivy a nadneseně řečeno, i uprdnutí mělo „nadčasový“ dosah. I dík tomu zanechali nesmazatelnou stopu své existence v místních subkulturních dějinách.

Politické běsnění předvolebních týdnů pocitově nemá konce a je jak únavné, tak otravné.

Před pár lety se z ničeho nic zjevilo demo nové kapely, složené z provařených tváří, jménem GxUxTxSx a již tehdy jsem byl příjemně překvapen. Zároveň jsem na něj v záplavě věcí, kterými jsme bombardováni v každodenním životě, v podstatě zcela zapomněl. O dva roky později jsou moravští skate maniaci zpět a tentokrát už na ně asi nezapomenu. Své první LP vydali vlastními silami v kooperaci se zavedenou americkou značkou 625 a už to je, pro kapelu z místních luhů a hájů, tak tro

Dvojnásobná smršť d-beatového šílenství z Kanady, vydaná pod hlavičkou agilního tuzemského crustového impéria Phobia Records.

Co nového či staronového se událo v posledních týdnech na gramofonové frontě? Podívejme se na pár zajímavých kousků do hudební mozaiky současnosti.

Další z vydavatelských počinů pražského vydavatelství Knockout Records je deska kapely Direkt. Ta fungovala v druhé půli devadesátých let a v samém úvodu nového tisíciletí, což jsem po pravdě musel vyhledat na těch slavných „internetech“.

Phobia Records již roky stále udržuje při životě jeden z mých oblíbených formátů desek, a to split sedmipalce.

Mau Maus byli ve své době jednou z těch kapel, k jejichž nahrávkám se mé, tehdy cca 15ti leté já, snažilo horko těžko dostat.

I po čtvrtstoletí Innoxia Corpora disponují stejnou energií a citem pro břitké reflexe, jak vlastních životů, tak okolního dění.

Ano, The Damned byli kapelou, která mě z té velké britské punkové vlny sedmdesátých let okouzlila a zažrala se pod kůži nejvíce.

Co očekávat od kapely, která se pojmenovala podle desky Driller Killer? Tuto otázku si můžete položit u prvního alba Kanaďanů Brutalize.

Östergötland Jawbreaker nabízí další zajímavý vhled do soundu švédského regionálního hardcore/punku/crustu.

V.A.P. neboli Voice of Anarcho Pacifism, kapela, která byla produktem pražské aktivistické bubliny.

Brněnští Moral Hangover mají za sebou dekádu existence, kterou nejnověji zúročili sedmipalcem, vydaném v režii vydavatelství Ultima Ratio.

Panikattack jsou, či byli, jedním z mnoha projektů poměrně protřelých figurek švédského hudebního prostředí.

The Last Song je pro mě ve svém stylu jednou z nejvýraznějších desek roku a Phobia má na pažbě svého pomyslného revolveru parádní zářez.

Francie je jednou ze zemí, které v poslední dekádě zásobují subkulturu novou a svěží krví. Jednou z aktuálních záležitostí jsou Bleakness.

Antitheism je parádně vypadajícím dílkem, na kterém se sešla dvojice temnotou prodchnutých interpretů jménem Adrestia a Collapsed.

Kanadští Phane, oživující odkaz zmetalovaného hardcore punku půle osmdesátých let, jsou zpět s novým albem.