La Flingue, kteří si, ne nadarmo, záhy po svém zjevení získali přízvisko marseilských The Briefs, se dík Wanda Records dočkali alba, na němž kolektují své čtyři dvanáctipalce z let 2013 až 2016.

Co nového či staronového se událo v posledních týdnech na gramofonové frontě? Podívejme se na pár zajímavých kousků do hudební mozaiky současnosti.

Fatalisticky jednoduchý obal, kde na bílém podkladu trůní pouze černý nápis Les Lullies a titul desky, jejíž převedení do češtiny zní stejně lakonicky jako její vizuál Jedna noc v Leipzigu.

Na první pohled možná trochu nenápadná je druhá deska Flathead z jihofrancouzského Marseille. Prstíky Wanda Records opět zašmátraly v podzemí francouzského rocknrollu, aby vytáhly dalšího příslovečného králíka z klobouku. Pojďme tedy nahlédnout na to, co se ukrývá v obalu, na kterém se mísí bílá, šedá a světle modrá.

Další z vydavatelských počinů pražského vydavatelství Knockout Records je deska kapely Direkt. Ta fungovala v druhé půli devadesátých let a v samém úvodu nového tisíciletí, což jsem po pravdě musel vyhledat na těch slavných „internetech“.

Phobia Records již roky stále udržuje při životě jeden z mých oblíbených formátů desek, a to split sedmipalce.

Mau Maus byli ve své době jednou z těch kapel, k jejichž nahrávkám se mé, tehdy cca 15ti leté já, snažilo horko těžko dostat.

Destructors pro mě byli dlouhá léta kapelou, která mě zajímala spíše kvůli oněm Pusheadovým obalům. Zpětně jejich desky doceňuji o poznání více a těchto pár střípků do mozaiky jejich tvorby to jen a jen utvrzuje.

Další z aktuálních, dílek vydaných pod hlavičkou Phobia Records, je album Aftermath ze severošvédského Umea.

Druhá deska Deathfiend je takový malý a možná nedoceněný klenotek punkového deathmetalu.

Album s názvem Almost Unbreakable Toys vyšlo v režii Wanda Records, což je dnes téměř sázka na jistotu pro fanoušky staromilského rocknrollového punku.

Pro fandy kapely, a obecně českého punku, je to deska, která by jim neměla chybět ve sbírce.

Slaughterhouse jsou celkem nové jméno, vzešlé ze současného jihokalifornského punkového mikro světa. Dvě holky, dva chlápci, nabuzené kytary a jejich vztek, přenesený do drážek desky dík vydavatelství Pirates Press Records.

Londýnští Los Pepes po čtyřech letech vydali svou novou desku. Již šestou velkou desku ve své diskografii, což vlastně není vůbec málo.

Po delší odmlce je zpět malý souhrn hudebních novinek. Ty samozřejmě blednou v kontrastu s turbulentním společenským kvasem, ale mohou přinést alespoň špetku odreagování.

Sice jsme teprve v druhém kvartále letošního roku, ale On The Loose, bude v mém světě bez pochyb figurovat mezi top deskami roku 2025.

Na jaké koncerty stojí za to vyrazit v květnu?

Občas vzniknou fantastické desky, které z nejrůznějších příčin skončí polo, či zcela, zapomenuté. Jedním z takových pozapomenutých punkových klenotů druhé dekády tohoto tisícíletí je jediná deska kapely L.A. Drugz,

Britští Wonk Unit jsou za dekádu a půl od vydání své první nahrávky již dávno, v kontextu Britských ostrovů, svébytným fenoménem, mísícím lehce pokleslý humor, uštěpačné komentáře na adresu společnosti a chytlavý, post-mileniální punk.

Před pád dny odešla hned dvojice muzikantů, která na mě měla výrazný vliv v odlišných částech mého punkového života.

Snotty Angels od prvního tónu posluchači servírují přímočarý punk, kde se garážová zvuková produkce propojuje s bubblegum popovou melodikou.

I po čtvrtstoletí Innoxia Corpora disponují stejnou energií a citem pro břitké reflexe, jak vlastních životů, tak okolního dění.

Vykřičníky jsou jednou z nejlepších nahrávek, kterou The Fialky vydali, rozhodně zatím nejdospělejší.

Ano, The Damned byli kapelou, která mě z té velké britské punkové vlny sedmdesátých let okouzlila a zažrala se pod kůži nejvíce.

V téměř rekordně krátkém časovém intervalu vydali oživlí tuzemští Fear Of Extinction další split desku, sparing partnery jim jsou Švédi.

David Johansen byl mužem jako zrozeným pro prkna, co prý znamenají svět.

All Hell Breaks Loose je kompilací, reflektující písně Misfits, presentované současným dánským rocknrollovým podzemím.

Co očekávat od kapely, která se pojmenovala podle desky Driller Killer? Tuto otázku si můžete položit u prvního alba Kanaďanů Brutalize.

Östergötland Jawbreaker nabízí další zajímavý vhled do soundu švédského regionálního hardcore/punku/crustu.

Čtrnáctka písní tu fantasticky ukazuje, že Ravagers jsou jednou z nejlepších rocknrollových kapel na americkém kontinentě v současnosti.

Mäsh se již od prvního okamžiku vydali ve šlépějích italských Bovver rock hitmakerů Giuda či Faz Waltz.

Švédští Warcollapse mají za sebou víc než tři dekády existence. Své první EP vydali již roku 1993.

V.A.P. neboli Voice of Anarcho Pacifism, kapela, která byla produktem pražské aktivistické bubliny.

Lidské Zdroje svou existencí propojují sobě kdysi blízká města Vídeň a Brno, a tím vlastně i dvě části habsburského Předlitavska.

Deska, která by mohla rezonovat tím spektrem místního punkového publika, které oslovuje melodický punk v češtině.

Brněnští Moral Hangover mají za sebou dekádu existence, kterou nejnověji zúročili sedmipalcem, vydaném v režii vydavatelství Ultima Ratio.

Rok 24 se uzavřel a tím i rok první tohoto malého virtuálního dílka.

Rok se kvapem přehoupl ke svému konci, a tak je čas na další menší várku novinek, poslední za rok dvacátýčtvrtý, leč publikována již 2025.

Flexi singl jako první vlaštovka, ohlašující příchod nového alba, to je slušný start.

Novinkou tohoto dílu je samo sebou nový singl The Briefs. Dvě naprosto skvělé skladby v jejich nezaměnitelném duchu.

Kapela, na jejíž popis asi nejpřesněji pasuje popiska „démonicky zlounský metal punk“.

Po velice dlouhé době vznikla kompilace, zachycující alespoň částečně aktuální punkové dění.

Další za společných desek tuzemského vydavatelství Phobia Records. Ta tentokrát páruje místní stranu se švédskou.

Tak co nového přinesl závěr října. Pár střípků zajímavostí se zachytilo i v našem editorském výběru zvaném Bad Words News.

Stále mě baví objevování nových interpretů a desek, a to mnohdy přináší malé okamžiky nepředvídaného nadšení.

Panikattack jsou, či byli, jedním z mnoha projektů poměrně protřelých figurek švédského hudebního prostředí.

Berlínské vydavatelství Static Age Music, krom provozování parádního malého krámku, již dlouhá léta vydává žánrově pestrou škálu interpretů.

Novou deskou týdne budiž LP francouzské dívčí kapely Alvilda. Naprosto návyková záležitost.

Berlínští Frontkick o sobě dávají vědět dvanáctipalcovou deskou u Wanda Records a možná je to nádech k novému životu.

The Last Song je pro mě ve svém stylu jednou z nejvýraznějších desek roku a Phobia má na pažbě svého pomyslného revolveru parádní zářez.