Hete jsou další z aktuálních kapel našich německých sousedů. Tentokrát z Ravensburgu, ležícího relativně blízko k Bodamskému jezeru. Bezejmenné album je jejich první gramofonovou deskou po předchozích demo nahrávkách, které lze záhy vystopovat na Bandcampu, kde je ostatně i tato deska.

Dodnes si pamatuji, jak mi před lety, při jakési z našich nekonečných debat o muzice, Mattis Rundgren sdělil: „Hele, máme s Poffenem novou kapelu, bubnuje tam Pyri a na basu hraje Andre“. Netrvalo dlouho a na světě byla samostatná deska. Od té doby uběhlo bratru takových 13 let a z Dissekerad se za tu dobu stala zavedená veličina, navazující na tradici švédského hardcore punku osmdesátých let.

Cold Summer jsou z nedalekého Lipska, z místa, které se stalo punkovou Mekkou bývalé DDR. A poté, co si Berlín do značné míry uzurpovali hipsterští nájezdníci, i jakousi zmenšeninou jeho autonomní minulosti.

Ve Francii se již od sedmdesátých let dařilo melodickému power popu. Vlastně již v době, kdy se daná škatulka teprve ve své terminologické formě klubala na světlo světa. Že je tomu tak doposud, se snaží dokázat společná deska Flathead z Marseille a The Segments z Lyonu. O vydání se postaralo vydavatelství Wanda Records, které má jak pro kapely ze země galského kohouta, tak pro power popovou melodiku lety ověřenou slabost. Ostatně aktuální velká deska Flathead vyšla tamtéž.

V posledních několika letech se, stejně jako ve zbytku světa, i u nás vyloupla pěkná řádka desek, oživujících, více či méně zajímavé punkové vykopávky. Někdy jsou zajímavější, jindy méně. Další do této plejády je LP, zachycující dvojici živých nahrávek pražské Energie G

Psát recenzi na hardcore punkovou desku, pocházející z mého rodného kraje, a vlastně i města, je vždy potěšující. Je fajn slyšet, že někdo volně navazuje na to, co jsme se na stejném místě snažili dělat před více než pětatřiceti lety. Přesně to je případ kapely No More Hiroshima.

Rytmická sekce AMB záhy po převratu zakládá kapelu Gummy Pig či Gumový Prase, reflektující okouzlení newyorským „zábavným“ crossoverem kapel MOD, SOD či Mucky Pup. Gummy Pig fungovali krátce, ovšem v zásadní, těsně popřevratové éře, kdy z dnešní perspektivy a nadneseně řečeno, i uprdnutí mělo „nadčasový“ dosah. I dík tomu zanechali nesmazatelnou stopu své existence v místních subkulturních dějinách.

Když se po dívčí punkové kapele Civet, která se relativně výrazně zapsala do povědomí punkového světa v první dekádě nového milénia, zavřela voda, bylo otázkou, kam zamíří kroky jejich výrazných protagonistek. Suzi Homewrecker se po kratší odmlce vrátila s novým uskupením, nazvaným Turbulent Hearts.

Lipstick Vibrators z francouzského hlavního města mají na sebou bezmála dvě desetiletí existence. Nicméně letošní LP Falling Down je teprve jejich třetí dlouhohrající nahrávkou a vlastně první na staré dobré, a dnes opět módní, gramofonové desce. Nepočítáme-li dvojici sedmi palců.

V devadesátých letech, kdy se v Čechách pozvolna zabydloval fenomén psychobilly, byl záležitostí miniaturní pražské bubliny, vzešlé z místních uctívačů rockabilly. Green Monster se z tohoto hudebního kvasu vyloupli na samém závěru dekády a záhy rozčeřili subkulturní vody.

Hej hej, další regionální Oi! nahrávka od Knockout Records, tentokrát ve spolupráci s vydavatelstvím Silesian Blood Records. Interpretem, který tu servíruje svou verzi plešounského rocku, je v tomto případě znojemský Rozruch a médiem je můj oblíbený desetipalec.

Teenage Bottlerocket patří k těm kapelám, které v úsvitu nového milénia pokračovaly v cestě, vytýčené kapelami, motajícími se okolo Lookout Records v půli devadesátých let. V kožených křivácích vzývající odkaz, tehdy již neexistujících, Ramones, a pohrávající si s bubblegumovou bezstarostností svých písní.

Před pár lety se z ničeho nic zjevilo demo nové kapely, složené z provařených tváří, jménem GxUxTxSx a již tehdy jsem byl příjemně překvapen. Zároveň jsem na něj v záplavě věcí, kterými jsme bombardováni v každodenním životě, v podstatě zcela zapomněl. O dva roky později jsou moravští skate maniaci zpět a tentokrát už na ně asi nezapomenu. Své první LP vydali vlastními silami v kooperaci se zavedenou americkou značkou 625 a už to je, pro kapelu z místních luhů a hájů, tak tro

Dvojnásobná smršť d-beatového šílenství z Kanady, vydaná pod hlavičkou agilního tuzemského crustového impéria Phobia Records.

La Flingue, kteří si, ne nadarmo, záhy po svém zjevení získali přízvisko marseilských The Briefs, se dík Wanda Records dočkali alba, na němž kolektují své čtyři dvanáctipalce z let 2013 až 2016.

Fatalisticky jednoduchý obal, kde na bílém podkladu trůní pouze černý nápis Les Lullies a titul desky, jejíž převedení do češtiny zní stejně lakonicky jako její vizuál Jedna noc v Leipzigu.

Na první pohled možná trochu nenápadná je druhá deska Flathead z jihofrancouzského Marseille. Prstíky Wanda Records opět zašmátraly v podzemí francouzského rocknrollu, aby vytáhly dalšího příslovečného králíka z klobouku. Pojďme tedy nahlédnout na to, co se ukrývá v obalu, na kterém se mísí bílá, šedá a světle modrá.

Další z vydavatelských počinů pražského vydavatelství Knockout Records je deska kapely Direkt. Ta fungovala v druhé půli devadesátých let a v samém úvodu nového tisíciletí, což jsem po pravdě musel vyhledat na těch slavných „internetech“.

Phobia Records již roky stále udržuje při životě jeden z mých oblíbených formátů desek, a to split sedmipalce.

Mau Maus byli ve své době jednou z těch kapel, k jejichž nahrávkám se mé, tehdy cca 15ti leté já, snažilo horko těžko dostat.