Fear Of The Known, projekt, původně vzniklý v covidovém světe, spojil dohromady staré kumpány z Chaos UK a Disorder s bubeníkem Yuji Kawaguchim z kdysi známých japonských thrash punks Rose Rose a dvojicí zámořských akvizic. Jmenovitě Andy Leftona a Toma Radio (kteří spolu ostatně působili i v dalším transkontinentálním projektu Tau Cross). Již první EP dokázalo zaujmout, a tak bylo LP v mém světě očekávanou záležitostí. Co se tedy ukrývá v surreálně apokalyptickém obalu? Vzhůru na to.
První tóny úvodní Divide and Rot mluví jasnou řečí, že tohle bude jízda. Chaosovi sarkastické i sebe ironické lyrické exprese pohání chytlavý hardcore punk s neuvěřitelně dynamickou energií a výrazným zvukem. Vše tu hraje dohromady jako soukolí dobře promazaného stroje a posluchače ani nenapadne, že se jedná o nahrávku, vznikající separovaně na třech kontinentech. Výsledek je někde na pomezí britského hardcore punku a metal punkového nihilismu Poison Idea, plného hřmotných metalových kytar, došperkovaného o špetku japonského hardcore. To vše s naprosto skvělou a autentickou textovou stránkou, reflektující generační prožitek lidí, vyrostlých v punku, kteří se dočkali, či se blíží, věku seniorů. Kteří ale do tvorby stále dokáží přenést více energie než devět z deseti o několik generací mladších. Nečekejte žádný crust ani d-beat, ale čisto čistý nihilistický hardcore punk. Tu a tam jím probleskne reminiscence na odkaz Motorhead, které jsme před čtyřiceti plus lety milovali více či méně všichni. Fear Of The Known jsou ale fenoménem fungujícím sám pro sebe. Jsou to chlápci, kteří sice vzešli z jasně daných inspirací, ale již dávno našli svou vlastní tvář a specifický tvůrčí rukopis.
Skladby jako Age Of Tinnitus, Judy Was A Punk, J’Accuse nebo Democracy Hammered jsou malé hymny s nesmrtelným potenciálem. V okamžiku, kdy s Judy Was a Punk konči první strana, říkám si, zda kapele na druhé půlce desky nedojde dech. B stranu rozjíždí titulní píseň alba a jasně naznačuje, že dech zatím desce nedochází. To ostatně exemplárně dokazuje jedenáctá A Timeless Reminder s lehce cow punkovým odkazem v melodii. Stejně tak jako po ní následující I Pinch Myself se srovnatelně chytlavým refrénem. Předposlední From Cradle To The Grave je pak divokým křikem, jasně volajícím po záchraně všeobecného zdravotního systému. Po něčem, co bylo v poválečné Evropě samozřejmé. Leč časy se mění a nové oligarchie si po onom konci dějin, který nenastal, řekly, že je čas na to, vrátit právo na zdraví opět pouze bohatým. Závěrečná píseň pak s výraznou refrénovou melodií dopřává albu důstojný vrchol, který je utnut v půli nedořčené věty. Což může působit i jako vlastně velice hluboká symbolika naší vlastní konečnosti.
The Last Song je pro mě ve svém stylu jednou z nejvýraznějších desek roku a Phobia Records má na pažbě svého pomyslného revolveru sakra parádní zářez.
Rok vydání: 2024
Label: Phobia Records
Tracklist:
1. Divide And Rot
2. Age Of Tinnitus
3. Xanax Bomb
4. Viridi Et Lucundum Terram
5. Democracy Hammered
6. J’Accuse
7. Judy Was A Punk
8. The Last Song
9. Carousel Of Carnage
10. Fear Of The Known
11. A Timeless Reminder
12. I Pinch Myslef
13. Call Me Diogenese
14. From Cradle To The Grave
15. Unchained Legacy
Comentarios