Kläpträp – The Infernal Machination…. LP

Kläpträp, sakra, co je to za název. A co od toho vůbec čekat - to bylo první, co mi naskočilo v okamžiku, kdy se mi deska dostala do rukou. Částečných odpovědí se mi ovšem dostalo již prozkoumáním sestavy a zjištěním, že se tu, krom jiných, sešel Stick, kterého mnozí mohou znát z Doom, ale taktéž z Extreme Noise Terror, a sousty dalších (seznam jmen, kde působil, na Discogsu je vpravdě impozantní, a působí jako jmenný soupis kapel z nášivek na bundě chlápka sedícího na pivu v Bohužel baru) spolu se Stefem z Visions Of War. 

Definitivní rozřešení samozřejmě nabízí až poslech samotný, který předpoklad uvádí do souladu s realitou. A odpověď zní, ano, Kläpträp zní v podstatě přesně tak, jak byste očekávali od kapely se členy Doom a Visions Of War. V drážkách desky se ukrývá do extrému přebuzený hardcore punk, čerpající z odkazu kapel, z nichž v každé druhé alespoň chvilku působil Stick.

Nad hromadou lomozu a kvílení se nese překřikující se dvojice hlasů. Skřípající ženský jekot a zlounské mručení mužského protějšku. Starý trik, který funguje osvědčeně u melodického punku stejně jako o crustu. Ačkoliv, škatulka crust, je něco, z čeho mi celá léta naskakují osypky. To, co se tu na posluchače bouřlivě řítí z reproduktorů, je v zásadě hardcore punk, čerpající z kořenů definovaných v úsvitu osmdesátých let, onou kapelou na D, kterou jsem byl od prvního poslechu někdy ve věku patnácti let totálně fascinován, ale jejíž jméno mě nebaví neustále omílat v každé druhé recenzi.

Naštěstí se ale Klapträp neutápí v neustálém ohryzávání kostí dávno zašlých mrtvol, ale tvoří relativně osobitou punkovou mozaiku. Dík té se deska poměrně dobře poslouchá, aniž by se po pár skladbách proměnila v úmorný kolovrátek. Skandovací refrény a, z ježaté koule zvuku, sem tam probleskující melodie, odkazují na chytlavý rychlý punk. Opakovaně čerpající z kapel vlny UK82, jindy z toho divočejšího z anarcho-punk kapel kolem Mortarhate Records. Zatímco nabuzená a výrazně znějící basa pro změnu působí jako by uprchla z nějaké 80’s brazilské desky, což je v mém světě samozřejmě kompliment.

Ačkoliv chápu, že v určitých kruzích je to záležitost módního trendu, osobně bych se asi obešel bez takového množství echa na zpěvu. Rozumím jeho účelu, ale asi věčně mě bude tahat za uši a nedokážu mu přijít na chuť. Nutno podotknout, že při poslechu desky netluče do uší tolik jako z Bandcampové prezentace. Proto stále platí, kupujte si desky.

Label: Phobia Records

Rok vydání: 2026

1.       Squeezing The World

2.       No Heroes

3.       Nazi Polizisten

4.       Not True

5.       Sexual Harassment

6.       Selfish Bastards

7.       Don’t Choose To Abuse

8.       Real Fashion Victim

9.       Glasgow Smile

10.   Zyanid

11.   Slay The SLayer

12.   Fuck! …Offy