Před nepříliš dlouhou dobou rozčeřila, jinak značně stojaté, vody místního punku nafouknutá aféra rozchodu východočeských punkových matadorů N.V.Ú. se svým výrazným a dlouholetým zpěvákem Štěpánem Málkem. Proč ten povyk, je otázkou. Neboť, když věci oprostíme od emotivního balastu, vše je lakonicky jednoduché. N.V.Ú. pokračují dál (novou desku stihli vydat ještě na podzim) a Štěpán založil novou kapelu s názvem !V.V.Ú, kam nakonec zamířil i jeho ex-spoluhráč Jyřýček. !V.V.Ú. si dali se svou první deskou trochu na čas. Nakonec spatřila světlo světa v novém roce a posluchač na ní najde třináctku skladeb.
Již od rozjezdu úvodní písně hymnickým skandováním je de facto jasné, že Štěpán s novou kapelou v zásadě pokračuje po stejné cestě, jakou kráčel několik desetiletí s N.V.Ú.. Jinak řečeno, posluchače čeká zpěvný, poměrně svižný specificky český punk s obhroublým hlavním vokálem a občasným refrénovým halekáním. Je to hudba kdysi vzešlá z derivátu tvorby Exploited a obecně především britského punku počátku osmdesátých let, doplněná o špetku provinčního metalu, co se již dávno převlékla do svého striktně regionálně specifického převlečníku. Tematizování osobních pocitů spolu s opakovaným utvrzováním se o vlastní subkulturní identitě hrají pro změnu prim v textové složce písní. Jsou melodramatické a umocněné Štěpánovým afektovaným projevem, se kterým si teatrálně pohrává. To vše ku prospěchu věci. Ve své podstatě plynule navazují na poslední desku N.V.Ú. s ním v sestavě. Někdy i zde čas od času atakují hranice toho, o čem lze mluvit jako o patetickém kýči. Nalejme si ale čistého vína, značná část globální rockové lyriky není ničím jiným než patetickým kýčem, jen si to někdy posluchač plně neuvědomuje. Můj bytostný cynismus není navíc zjevně nastaven na poslech vznosných deklamací bez toho, aby mi z nich nečpěla pachuť sarkasmu. Nemluvě o klišé frázích typu „Jednou se sejdeme v nebeským báru“, které mohou zdárně dorovnávat úroveň dechovkových klasik z Písní na přání v rozhlasu po drátě. Zároveň to, o čem píši, je čistě subjektivním vjemem mého uštěpačného já. Muzika samotná má ale odpich a energii a pro fanoušky specificky místních odrůd punku by mohla mít své nezpochybnitelné kouzlo. Protože, i přes všechna Štěpánova vymezování se, je tu spojnice mezi !VVU a NVU, chtěj nechtěj, nepřeslechnutelná.
V intencích českého punku posledních několika desetiletí, jenž !V.V.Ú. reprezentují de facto ukázkovým způsobem, je celé album bez pochyb výrazným nadprůměrem. V melodičtějších momentech ho kapela pro zpestření neváhá dokořenit o žestě nebo foukací harmoniku, což také není ke škodě věci. Skladba Knights je hudebně celkem citlivě zvládnutou převzatou písně New Age od Blitz. Ovšem s českým textem. Dík tomu zjišťuji, že “Punk je tady stále s náma, stále žije, Oi!“ další z textových momentů, jenž mi poněkud vyluzuje úšklebek na tváři. Po ní následuje čisto čistý hardcore punk písně Noční Můry. Závěr pak obstarává trojice standardních česko-punkových kompozic s nějakou tou halekačkou a skandováním navrch. Co nelze kapele upřít, je entuziasmus, který do ní především Štěpán vkládá a totéž platí i o nadšeneckém zápalu vydavatelů.
Rok vydání: 2024
Label: Still Born Records
Tracklist:
1. Jsme to co jsme
2. Vzdálená realita
3. Žádná budoucnost
4. V síti
5. Pralesy
6. Tenhleten song
7. Hrdinové nové doby
8. Mámě se neodchází
9. Knights
10. Noční můry
11. Fraktály
12. P.U.N.K.
13. Hurá!
Comments