Znouzectnost se opět ponořila do hloubi svého tvůrčího archivu a do vinylových drážek konečně otiskla dvě ze svých ranných nahrávek, které si původně našly cestu pouze na kazety. Výsledkem jsou vizuálně parádní dvojalba s úctyhodnou náloží písní. Na těchto nahrávkách ze sebe parta plzeňských dvacátníků vysypala to, co měla za několik let v zásobě a skladby dodnes tvoří páteř koncertního repertoáru kapely. Nahrávky vnikaly v naprosto specifické době. V éře blížícího se soumraku jednoho systému a následně v krátkém, ze řetězu utrženém bezčasí, trpícím sebeklamem optimismu. Žel bohu, po pár letech jsme se dočkali normalizace buržoazní. Ta na piedestal postavila nové zlaté tele v podobě zbožštění bezuzdného konzumerismu, křičícího každým svým atributem „po nás potopa“. Leč zpět k tématu a vzhůru na cestu do jiných časů, zvěčněnou v těch pár drážkách černých gramofonových desek.
Obludný Neználek spatřil světlo světa ještě před změnou režimu, ale zároveň již v nové sestavě, ve které již chyběly dvě z tváří, které pamětníci znali ještě ze Zastávky Mileč. Jedna z nich bohužel opustila nejen kapelu, ale i své pozemské bytí.
Obludný Neználek má veškerý šarm amatérských punkových nahrávek z doby před převratem, s plusy i mínusy. Nutno podotknout, že plusů je nesrovnatelně více. Důležitým je ovšem zmínit, že onen amatérský šarm platí v globálním měřítku, neb i na druhé straně oné zlořečené železné opony, začátečnické kapely natáčely často ve zcela amatérských podmínkách. Jen důvody byly trochu jiné, třeba finanční nedostupnost atd.
Počínaje Padesátými léty je nahrávka spontánní mladickou jízdou. Náladou, postupy a energií v zásadě navazující na Zastávku Mileč, ostatně z jejího dema je tu znovu nahraná Jsi skvělej kus.
Znouzectnost tu předvádí čirý původní punk v jeho outsiderské a nejpřirozenější podobě. Absolutním hitem v mém světě je i po letech Veteráni 1. světový, při které mi vždy naskočí vyprávění mého dědy a dalších veteránů ze sousedství, které jsem hltal jako malý. O Haliči a italské frontě či o odstraňování ruských kulek při vědomí.
Na desce jako takové je ale úctyhodných 33 skladeb, to je opravdu nálož nemající konkurenci. Samozřejmě, jak již bylo řečeno, kapela měla v šuflíku zásoby jdoucí pěkných pár let zpátky a v kontextu doby platilo pravidlo, když se kapela dostala nějak k nahrávání, nahrála vše, co mohla a měla. 😊
Tak jako je u Znouzectnosti zvykem, písně poletují mezi pitoreskním humorem, historizující tématikou a sem tam zabloudí až do melancholičtějších poloh, které jsou zde spíše v náznacích. A navzdory dodnes démonizované době vzniku, z písní sálá těžko popsatelná lehkost bytí. Obludný Neználek je tak dodnes plně nedoceněným místním punkovým klenotem dané doby. Jdoucím navíc proti dobovým punkovým trendům, což je jedním z důvodů oné „nedoceněnosti“.
O rok později vnikají Odrhovačky a baladajky. Opět jako kazetový počin, ale již v poněkud odlišném společenském klimatu a tím pádem na plně oficiální bázi. I zde pánové nakupili úctyhodné množství materiálu. Dvacet čtyři skladeb není bratru málo. Po písničkové stránce se pokračuje ve vytýčené linii, ale zároveň je tu z mého pohledu méně písní, které mě dokáží dostat. Ale i zde se jim daří udeřit pomyslný hřebíček na hlavičku okouzlující replikou či punkovou vypalovačkou. Poetika si nenuceně pohrává s tématy a poletuje sem a tam, počínaje hospodskými odrhovačkami inspirovanou melodií v refrénovém popěvku úvodní Já ti nerozumím. Tu následuje chytlavý punk se saxofonem písně Nula IQ John, která je jedním z nepopiratelných hitů desky. Mezi pestrou paletou písňových vlivů mě i po letech nejsilněji oslovují výrazně přímočaře melodické věci jako Pavouk, Figurka nebo garážově punková Smutný klaun. Zároveň možná nejsilnějším momentem celé desky je temné podobenství písně Koniáš, gradující svou intenzitu v temných polohách kytarovým rifem, který jako by utekl z pod rukou Steva Jonese. Opět se tu zalovilo v tvorbě Zastávky Mileč, tentokrát písní Buňky. Návdavkem tu jako bonus posluchač dostane dvojici písní původně vydaných na kompilaci Punk’s Not Dead.
Vizuální stránka věci je v případě obou desek kapitolou samou pro sebe. Zrestaurované původní vizuály doplňují materiály navíc. Soupisy dobových koncertů, texty atd., to vše s respektem a pochopením ducha doby.
A nyní se už jen dočkat LP verzí skvělých desek Heavy Model, Ad Astra a především, mé nejmilejší, Zastávky Mileč.
Comments