Bad Words News vol.29 – Babí léto otrávené předvolebním běsněním

Politické běsnění předvolebních týdnů pocitově nemá konce a je jak únavné, tak otravné. Kombinace různých zel, absence levice, opulentní přehlídky prázdných frází a naprosté ideové vyprázdněnosti, činí z celé té eskapády jedinou do nebe volající frašku, u které mám chuť zvolat větu: „Pokud má být tohle ta jejich „demokracie“, pošlete ji konečně k čertu.“. V okamžiku, kdy nastupuje cílené ovlivňování veřejnosti skrze kapitálem vlastněná média z jedné strany a financována nepřáteli naší společnosti ze strany druhé, demokracie tak, jak byla známa, přestává fungovat. Prázdné fráze atakující emoce, avšak bez hlubšího obsahu a jakéhokoliv jiného smyslu, než je bohapustý výtah k moci pro několik jedinců. Cílené ovlivňování veřejného mínění, proti jeho vlastním zájmům je profese a ti, kdo ji umí, dokáží bez problémů zmanipulovat zástupy k tomu, aby si prostřelili vlastní hlavu. Soupeří tu strany, nemající téměř žádné členstvo, v reálu tak zastupující jen a jen své zákulisní chlebodárce, ve stínu stojící bazilišky, farizejsky se šklebící, tak jako jejich parodická figurka v podobě Montgomeryho Burnse. To je demokracie pro jednadvacáté století? V Čechách ano. Nikdo tu už dávno nezastupuje celé společenské třídy, které, a ejhle, stále existují. Namísto toho se praktikuje machiavelisticky bezcharakterní politika „rozděl a panuj“. A tak jsou jedni chudáci štvaní proti druhým, namísto toho, aby svou spravedlivou naštvanost obrátili na ty, kteří třímají v rukou ekonomickou, mediální a, v návaznosti na to, i politickou moc.  Namísto reflexe toho, proč je nepřehlédnutelná část společnosti nespokojena, tu pětatřicet let „lepšo“ lidé bojují dávno skončenou válku proti komunismu. Co takhle se probudit a vytáhnout hlavy z anusů polistopadových mamonářů, stejně jako přestat ultrapravičácké politicko-podnikatelské projekty označovat jako levicové.

Zdá se, že jen málokdo chápe, co právě probíhá napříč západním světem. Koncept konzervativní kontrarevoluce, poháněný náboženskými fanatiky a identitáři, ruku v ruce se superboháči, kteří do toho všeho pumpují peníze s cílem zvrátit vývoj dějin. Aktuální odstřel jedné z jejich hlásných trub, jménem Kirk, navíc odhaluje nakolik dobře nová konzervativní pravice dokáže pracovat s propagandou. Zatímco „liberálové“ a salónní levice pouze přešlapují na místě. Pánové na druhé straně, co si dokázali načíst, jak funguje propaganda, už generují nového mučedníka. Nikdo není schopen z progresivní strany zvolat, že od nepaměti platilo „jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá“, i to, že kdo rozsévá nenávist, může na ni jednou zajít. Charlie Kirk byl člověk, který non stop vyzýval k násilí vůči politickým oponentům, oslavoval vrahy a poháněn křesťanským fundamentalismem glorifikoval nenávist vůči jakékoliv jinakosti. A já si kladu otázku, proč tu není nikdo, kdo by jasně řekl, že všechny ty oběti ultrapravičáckých vrahů měly stejnou hodnotu jako tento. Že všichni ti, zabití izraelskou armádou, kterou fundamentalistický zmrd Kirk adoroval, měli stejnou hodnotu. (Jsou to zajímavé paradoxy nového tisíciletí, kdy američtí křesťanští blouznivci adorují genocidní Izraelský režim). Myslím, že je zbytečné vypisovat všechny ty oběti pošahaných střelců, zmanipulovaných konzervativním masírováním mozku. Ale za jednoho pravičáckého hajzla se drží minuty ticha na jiném kontinentu. Co světí kardinál Duka za oběti všech těch vygumovaných incelů a různých variací Brejvika? To byl vlastně také incel, jen to v té době ještě nefrčelo.   

Je ovšem poučné vidět, jak se v boji srocují do jednoho šiku všichni uctívači starých pořádků. Jaká bude odpověď z druhé strany? Předpokládám že žádná. V debilitě vlastní politické přecitlivělosti si kope liberální západní modernita vlastní hrob. A tak se děsme toho, že nám tu různí Dukové a jemu podobní pederasti v sutaně budou rozhodovat o tom, co žena smí a co nikoliv, či o školních osnovách. Děsme se toho, že z pár superzazobanců se, za vydatné pomoci medii uměle rozdmýchaného nacionalismu, stane nová aristokracie. Děsme se toho, jak uvrhne společnost do post moderního, technologiemi ovládaného, nevolnictví. To utuží tím, že znovu rozdělí neprivilegované vrstvy do ohrádek národních států. Děsme se dnů budoucích, ve kterých identitáři a konzervativci dokončí svou kontrarevoluci, ze které nebude cesty ven. A v neposlední řadě, děsme se prvotřídních debilů z Klausova institutu, adorujících automobilismus, u moci.

Zároveň chápu, proč superbohatá třída jednostranně vypověděla nepsanou společenskou smlouvu, vzniklou z poválečného uspořádání a rozložení sil. Společensko-ekonomický systém, který je dostal k moci, je na smrtelné loži, a ti, kdož dokáží přemýšlet a spočítat jedna a jedna, to dobře vědí. Je čas maximalizovat svou moc a zisky, dokud to jde, neb čas se krátí.

Ale vzhůru na hudební frontu, tam ani s nadcházejícím podzimem není klid a nabízí další snůšku zajímavých titulů.

Sealed Records vydali pecku pro všechny fanoušky britských Subhumans. LP obsahující demo nahrávky, které předcházely jejich prvním vinylovým deskám. Spousta budoucích klasik je tu v embryonální, surové formě a k tomu i pár nikdy nevydaných skladeb.

Wanda Records vydávají novou desku skvělým Nico Bones. Jejich pár let starý sedmi palec, vydaný tamtéž, je výtečnou rocknrollovou smrští. Máme se nač těšit.

O Beach Impediment Records většinou píši ve spojení s nějakých divokým hardcore punkem, ale aktuálním počinem je kolekce singlů a raritních nahrávek fenomenálního punkového power popu Gentleman Jesse. Pro fanoušky melodických kapel naprostý balzám pro uši.

Portlandští Hellshock, moderní klasici škatulky, přezdívané stenchcore, vydali novou desku. Temně divoký metal vzývající punkáči jsou po pár letech zpět v sedle. Se svou troškou do kreativního mlýna tu nově přispívá Todd Brudette z Tragedy a mnoha dalších.

Total Punk Records vydává LP reedici prvního desetipalce pozapomenutých, leč fenomenálních, garage punks The Drags z Albuquerque v Novém Mexiku. Deska, která vyšla původně roku 1995 na Estrus Records, si zaslouží přinejmenším stejné místo v punkových dějinách jako desky The Mummies či Teengenerate.

Další dávku epického crustu, v podobě desky švédských Illvilja, vypustilo do světa Phobia Records, místní d-beatové impérium. Když je řeč o Phobia Records, vřele doporučuji nepřehlédnout jeden z jejich již pár měsíců starých titulů, split album rovněž švédských Socialstyrelsen a Brute Force Trauma. V těch druhých najdete mimo jiné původního člena Wolfpack/Wolfbrigade.

Mendeku Diskak s podzimem anoncuje další pakl novinek, tak jim věnujme pár slov.  Sedmipalcové EP Venenö prezentuje melodický punk s výrazně post-punkovou chmurnou náladou. Ač termín post-punk zažívá v posledních letech takovou inflační vlnu jako jen málo co, u mnoha kapel je přeci jen nejvýstižnějším termínem.

Split EP False Negative / Lost Legion oživuje ducha počátků Touch And Go Records. Navztekaný hardcore punk, navazující na tvorbu kapel jako Negative Approach či Necros.

A ještě jednou vztekem sršící hardcore punk. Tentokrát od belgických Flux. Ti na desce Peace Is A Lie výrazně čerpají z úvodu osmdesátých let.

Překvapením měsíce je nahrávka britských The Social – All For One, One For All. Hardcorem dochucený punk v duchu éry kompilací Punk And Disorderly.

PNV Records se postarali o LP britských Potential Threat, na kterém jsou pohromadě singly, dema i něco živých záznamů.

Busy Bee Records vydali kolekci nahrávek švédských Etiquette Mona. Ti v roce 1980 vydali svůj jediný singl s názvem Amsterdam. Kapela z Motaly ovšem nahrála dostatek materiálu na celé LP. Mimochodem skladbu Amsterdam mohou někteří znát v podání dívčího punku z Umea, jménem The Bombettes. Pokud jste připraveni na mix punku, power popu a specificky švédského prog rocku, Etiquette Mona jsou neodolatelní.

A co nového v místních luzích a hájích?

Malá nálož hudebního dynamitu vyšla u Malarie Records v podobě mladé kapely Včera bylo pozdě. Naprosto podmanivý mix všech možných punkových vlivů. Tohle je rozhodně adept na tuzemskou desku letošního podzimu, ba možná celého roku.  

Still Born Records vydává LP pražských Gummy Pig. Hardcore kapely, která působila v úvodu devadesátých let. Zajímavá upomínka doby krátce popřevratové.

Na závěr reminder jedné starší desky, která si nezaslouží zapadnout. LP australských Tee Vee Repairman na Total Punk Records je naprosto čirou oslavou spontánnosti punkového rocknrollu.