Mau Maus – Punk Singles Collection 1982 – 1984 LP

Martin Suicide
16. 7.
Minut čtení: 3

Mau Maus byli ve své době jednou z těch kapel, k jejichž nahrávkám se mé, tehdy cca 15ti leté já, snažilo horko těžko dostat. Psal se, řekněme, rok 1985, punkových sedmi palců se na naši stranu normalizační maloměšťácké železné opony dostávalo jako šafránu, a tak to nebyla vpravdě lehká mise. První setkání s hudbou Mau Maus tak zprostředkovala nějaká kompilace (velmi pravděpodobně Wargasm) a posléze kazeta od polských kamarádů, kteří strávili konec jednoho léta v půli osmdesátých let ve Strakonicích.

První tři EP už na jedné desce před dávnými roky vyšla. Tehdy, v roce 1984, doplněna o skladby z kompilací a se zkrácenou živou deskou na B straně. To vše na jednom LP za cenu totální komprimace zvuku. Zároveň to ale byla první nahrávka Mau Maus, kterou jsem získal na gramodesce. Tentokrát je trojice pro změnu doplněna o další dvě EP z půle osmdesátých let, což na stopáž vytváří menší tlak a tudíž je k dobru věci. Navíc, skvěle zachycuje evoluční vývoj jejich tvorby. Na ten se nyní podívejme trochu podrobněji.

První EP Society’s Rejects je divoký amatérský a rozhašený hardcore, produkovaný kluky, kteří se stejnou měrou zhlédli v Discharge, Exploited i Germs.

Je to nadšením sršící osmi skladbová smršť energie, natočená za pár hodin de facto živě. To poněkud nečekaně v Británii zaznamenalo výrazný úspěch v žebříčcích prodejů nezávislých vydavatelství, kdy se v indie charts vyšplhalo až na dvacátou druhou příčku. Následuje ještě téhož roku vydané EP No Concern, ukazující obrovský progres, který kapela prodělala v podstatě za pár měsíců. Jejich hardcore punková smršť v provinčním britském provedení tu získává na dokonalosti. Posun v aranžích a zvuku je nepřeslechnutelný. Třetí Facts Of War pokračuje v podstatě tam, kde skončilo předchozí EP. Dá se říci, že zde je kapela na svém vrcholu. Pětice skladeb kombinuje rychlost i navztekanou melodiku v naprosto ideálním poměru. Skladby Just Another Day, titulní Facts Of War a závěrečná Running With The Pack jsou ve svém stylu naprosté bomby.

O rok později, poprvé ve vlastní režii, vydávají Mau Maus své čtvrté EP s názvem Tear Down The Walls. Zvuk je trochu odlehčenější a kapela si opět o něco více pohrává s popěvky a melodikou, ale stále je to v zásadě divočina, plynule navazující na předchozí počiny. Ačkoliv druhá píseň na EP, A Second To Pray, je už plně v zaujetí melodickým akcentem tvorby. Ostatně i rozcuchané vlasy členů se prodloužily, blížíc se dobovému goth punkovému vzhledu (možná nikoliv náhodou EP produkoval Simon Hinkler, člen The Mission). Z mého pohledu je Tear Down The Walls spolu s Facts Of War tím nejlepším, co Mau Maus vytvořili. Transformaci kapely završují čtyři písně EP Nowhere To Run. Ta ukazuje kapelu hrající melodický punk s trochou melancholie, občas znějící jako výrazně punkovější verze The Alarm. Nowhere To Run v podstatě reflektuje obecný trend tehdejšího, především ostrovního, punku a Mau Maus tak stylově opisují stejnou trajektorii jako jejich vrstevníci Abrasive Wheels, Uproar nebo One Way System. Za sebe pak musím říci, že jak mě deska zklamala ve své době, tak po čtyřech dekádách dobře dozrála a dnes mě vyloženě baví poslouchat. Závěrečná Scarred For Life je pecka a naprosto skvělé vyvrcholení celé desky.

Pokud chcete mít doma vše, co Mau Maus řekli ve své první inkarnaci, a nechcete vstávat ke gramofonu každé 4 minuty, Punk Singles Collection je skvělá, a navíc i ekonomicky výhodná volba. Nikoliv nadarmo se mi uhnízdila na gramofonu i mimo účely recenze.