Ravagers „On The Loose“

Sláva, nové album baltimorských Ravagers se mi točí na gramofonu. Po živé desce, která překlenula období mezi novinkou a předchozí deskou, jsem byl zvědav, jak na ni naváží. Bedlands z roku 2022 se pro mě totiž okamžikem prvního poslechu zařadila mezi nejlepší rocknrollové desky dekády. A jak je to s jejím následovníkem, hleďme mu kouknout na zoubek.

Obal je obdobně stylový i ikonicky výrazný jako ten předchozí, jen tentokrát z nej nekouká kapela, ale jakési lehce demonické stvoření, evokující zombiismem infikovaného psa. Poté, co jehla dosedne do drážek, je zjevné, že Ravagers pokračují tam, kde skončila jejich předchozí deska. Čerpajíc z glamu, punku i potemnělého rocknrollu goth kapel osmdesátých let, tvoří svébytné hudební obrazce na bázi osvědčených postupů. Mají šarm, charisma i nápady, co nepřeslechnete a, především, nezapomenete.

Public Hell je v podstatě bezvadná úvodní píseň. Disponuje výrazným nosným motivem, tempem, které posluchače nenechá sedět v klidu a v neposlední řadě skandovaným refrénem. Druhá Razor Love tempem i kytarami oživuje ducha rocku sedmdesátých let a opět z ní stříká energie na sto honů. Energie má ostatně na rozdávání každá další píseň, která spustí po mezeře v drážce. Čtvrtá Dogs je bez debat jedním z vrcholů desky. Ne nadarmo kapelou vybraná jako pilotní, klipem doplněný singl. Její hudební ingredience lze popsat jako směs Turbonegro ve svých nejlepších letech a Hanoi Rocks. A ten, kdo mě zná, ví, že podobné přirovnání z mých úst je echtovním komplimentem. Ale plejáda hitíků pokračuje. Melancholii vzývající No Tomorrow, No Problem. Navztekaný rocknroll šesté Poison Ride. Odér Turbonegro opět výrazně vylézá na povrch v sedmé Night Of The Bastard. A hned po ní přichází na řadu naprostá pecka jménem Right To Kill. Míchající v sobě dávku frustrovaného vzteku i sladkobolnou náladu. Závěr efektně obstarává melancholií prostoupená Wicked Bones.

A je konec, odpověď na spíše řečnickou otázku z úvodu zní: Ravagers vydali další skvělou desku, zda lepší než Badlands, je ještě příliš brzo soudit. Na to odpoví až čas, který měří neúprosně, leč spravedlivě. Ale každopádně je přinejmenším srovnatelně dobrá.

Ravagers patří ke kapelám, které netrpí písňovou nadprodukcí, ale co deska, to sbírka skvělých rocknrollových kompozic. Sice jsme teprve v druhém kvartále letošního roku, ale On The Loose, bude v mém světě bez pochyb figurovat mezi top deskami roku 2025.