Pro punkové vysloužilce z generace x, usazené na sociální síti z pravěku zvané Facebook, se patrně nejzásadnějšími událostmi závěru roku staly první oficiální reedice desky SSD The Kids Will Have Their Say a sedmipalec s archivní nahrávkou Minor Threat. Nechť žije život v minulosti, chtělo by se sarkasticky zvolat, leč i já jsem jeden z té generace a obě desky jsem v zásadě uvítal. I já jsem jeden z těch padesátníků, co se snaží znovu a znovu skrze kus, v papíru zabaleného, plastu vzkřísit nadšené pocity svého náctiletého já. Samozřejmě bez úspěchu. Zde je taková hezká příležitost, pozastavit se nad drobnými aspekty obou.
Způsob prezentace alba The Kids Will Have Their Say od SSD, vydaném u Trust Records, do určité míry sumarizuje to, v jak poněkud trapný kolotoč se zvrhlo sběratelství gramofonových desek v rámci punku, ruku v ruce s vinylovým revivalem. Bratru třináct verzí barevných vinylů tu na řídnoucí stádo volů, alias potenciální kupce, křičí "kupte nás všechny", abychom vám z kapes vytáhli desetinásobek ceny a vy si budete ještě sami tleskat, jací jste fiškusové. Možná to mnohé překvapí, ale ty písničky zní z každé té barvy úplně stejně :))). Z čistě hokynářského pohledu jsou takové triky sice pochopitelné, leč v obecné rovině groteskní až za komín. Padesátiletí chlapi, honící se za desítkou plus variací téhož a následně se tím vytahující skrze facebook jako malý klucí s pytlíkem angličáků na návsi. S odstupem to vážně tak působí jako nejapná scénka z libovolného sitcomu. Zajímalo by mě, jak by to asi, při svém sarkastickém pohledu na svět, glosoval Tim Yohannan, leč ten už se dávno v prach obrátil, stejně tak jako jeho dítě jménem Maximum Rocknroll. Nakonec pro mě osobně ale je, ve spojení s touto deskou, hlavním zklamáním materiál obalu. Po honosné propagaci první oficiální reedice, kultem opředené desky, jsem očekával klasický obal na old school tvrdém americkém cardboardu. Místo toho se mi dostalo laciného papundeklu Made In Czech Republic. Ve spojení s tím mi v hlavě cirkuluje anekdotický mem "co sis objednal vs. co ti přišlo z Wishe". Ale ruku na srdce, i přes drobné rozčarování nad obalem, konečně se deska, která byla určujícím stavebním kamenem jednoho směřování hardcore punku, dočkala oficiálního vydání. Vždyť různé její bootlegy byly cyklicky v oběhu již od druhé půle osmdesátých let. Některé byly lepší, jiné horší, ale stále šlo jen bootlegy. Můžeme vést diskuzi o tom, nakolik právě SSD byli přeceňovanou kapelou, každopádně její impakt na pozdější definování určitých částí hardcore punku je nezpochybnitelný, stejně jako energie v nahrávce samotné zachycená.
Téměř ve stejnou dobu se Dischord vytasil s obdobně prachem zašlou archiválií. S "novým" EP Minor Threat. Studiová nahrávka dvojice starších skladeb. In My Eyes a Filler, natočené v pětičlenné sestavě kapely, plus Addams Family, což není nic jiného než embryonální verze pozdější Cashing In, uzavírající desku Out Of Step. Jedna strana má zdvojenou stopu drážek, takže když najedete správně na začátku, dostane se vám záznamu žvástů ze studia, což je fajn vtípek. Kapela tu zní skvěle, což platí zvláště v písni In My Eyes. Navíc je to zajímavý dokument přerodu Minor Threat do finálního stádia, které vyústilo v 12" Out of step a následnou krátkou agonii spojenou s finálním turné.
V přístupu k celé desce je tu člověk ze strany vydavatele konfrontován s naprosto opačným přístupem. Barevný vinyl stejný pro všechny, dostupný v běžných distrech, za, což je důležité zmínit, v dnešní době akceptovatelnou částku.
Na druhou stranu i zde se vznáší otazník. Zatímco na vydání stále marně čeká spousta, buďto nevydaných či dávno vyprodaných, DC nahrávek, Dischord vypouští sice hezkou, ale stejně tak trochu nepotřebnou smeťku ze svého archivu. A tak budeme stále dál doufat a čekat na vydání desek s nahrávkami Deadline (ok, ta před více než třiceti lety vyšla, ale dnes je prakticky nesehnatelná za cenu, kterou by dal normálně uvažující člověk), Insurrection, Double O nebo Red C.
Nakonec je ale fajn, že i my, lidé z pravěkých sociálních sítí, se můžeme stále ještě těšit na něco, přicházejícího z dob našich "pubescentně punkových" let. Na okamžik nám zprostředkující útěk do světa našich náctiletých já.
Comments