Tato recenze vznikla ještě pro, dnes již mrtvý, zin a v kvapu přelomu roku zůstala odložena a pozapomenuta. Leč lépe pozdě, něž nikdy.
The Fialky mají za sebou, v kontextu místního punku, již poměrně dlouhou cestu a na ní se vyprofilovali jako žánrově zásadní kapela v kontextu generace místních třicátníků až ranných čtyřicátníků. Zároveň jim nelze upřít nesporně autentický entuziasmus a celkové nadšení, s jakým svůj "koníček" provozují. Jeho nejaktuálnějším plodem je limitovaný tří písňový sedmipalec. Mé oblíbené médium, které může přinést komprimovanou esenci spontánní krásy rocknrollu v pár minutách.
Jehla vjíždí do drážky a ve ska rytmu se rozjíždí titulní píseň. Je chytlavá na první poslech a skvěle šlape. Zároveň ale do značné míry postihuje to, co jde v případě Fialek zcela mimo mne, tím je lyrika. Do omrzení omílané tématizování subkulturní identity ústy čtyřicetiletých chlapíků, je diskutabilní, a když je ho přes míru, i poněkud otravné. Ostatně jako většina podobných klišé (včetně těch aktivistických). Ale řečeno textem Horkýže slíže, ta skladba má refrén silný jak hovado. Bez debat je to po aranžérské stránce hitová záležitost s gradující energií, před kterou v tomto ohledu smekám. Zároveň titulní píseň i tak nějak sumarizuje naprostou nekonfliktnost sdělení kapely, zabalenou do pivní pěny. Nic míň, nic víc.
Obě B strany, Starý kámoši a Mokrý čtvrti, jsou hudebně přímočarý punk v jejich charakteristickém duchu. Co se týče melodického potenciálu, jsou obě trefou do černého. Především kytarové háčky v první z nich mě omotaly kolem prstu.
Za pozastavení možná stojí obecně svět dle lyriky The Fialky. Ten je relativně jednoduchý, smrsknutý do tematizování své uniformy a retrospektivních útěků do starých dobrých časů k "levnejm startkám, a ..“ – tam už si dosaďte sami, zda vás formovalo pivo, holky nebo vdolky. Není na tom nic špatně, jen je to vesmír, tomu mému vlastně poměrně vzdálený, jak generačně, tak naprosto odlišným prožitkem svého punkového dospívání. Dokáži si představit zástup dnešních počínajících čtyřicátníků, či pozdních třicátníků, na které to funguje, dokáži si i představit proč. The Fialky tu zprostředkovávají jejich generační prožitky a respektuji to. Tématika "starých dobrých časů" mi ale byla cizí ve čtrnácti, stejně jako o čtyřicet let později. Zároveň, jak už bylo řečeno, všechny tři písničky zde jsou ve svém stylu skvěle napsané.
Písně Fialek jsou při hlubším zamyšlení tematicky vlastně totéž, co všechny ty staré trampské odrhovačky o kamarádech od táboráku nebo variace na dechovkové „Nikdy se nevrátí pohádka mladí“. Nic z toho není vůbec sporné, jedná se o naprosto přirozená textová témata v obecné rovině, a už vůbec to není myšleno v negativním smyslu slova. The Fialky tak celkem dokonale zapadají do mozaiky tradice místní lidové kultury, kterou balí do převlečníku z elektrických kytar a aranžérské i vizuální estetiky punku.
Nutno ale podotknout, že ten převlečník je slušivý. The Fialky dokáží psát výrazné popěvky s potenciálem strhnout posluchače, zvláště dík tomu, jaká z nich sálá pozitivní energie. A to mudrování nad texty je jen pokus o přetavení mého ambivalentního pohledu do psané formy. Jejich písně jsou exprese jejich životů, nikoliv mého, a tak je to v pořádku. Co víc, za ty bezmála dvě desítky let, co kapelu vnímám, svou tvorbu z teenagerského nadšenectví vybrousili k bezmála žánrové dokonalosti.
Rok vydání: 2023
Label: PHR Records
Tracklist:
1. Chuligáni II.
2. Starý kámoši
3. Mokrý čtvrti
Comments