Jsou desky a Desky. Jedny (a těch je naprostá většina) jsou fajn, ale zároveň je jejich impakt minimální, nevybočují z hromady a neurazí ani nenadchnou. A pak jsou tu Desky. Strhující, a i po letech schopné přenést pocit mrazení do posluchačovi mysli. Jednou z těch desek s velkým D je první dvanáctipalec The Stitches z jižní Kalifornie.
První půle devadesátých let byla z pohledu punku poněkud tristní, zvláště pak očima dvacátníků, pro které byla o dekádu dříve vstupní branou do subkultury imitace Sida Viciouse a adorace až pitoreskního zlounství, stejně jako nezaměnitelný vizuál, jdoucí zpět k původnímu punkovému étosu. Právě v té době Mike Lohrman zakládá s partou podobně smýšlejících The Stitches. Kapelu, vracející se ke kořenům jihokalifornského punku. V daný moment v tom nejsou sami, ve stejné době vznikají US Bombs, Smogtown, Smut Peddlers či The Lowdowns (jejich bubeník ostatně hraje na této nahrávce), aby opětovně vztyčili povadlou vlajku frackovského punku, tak jako mariňáci na Iwo Jimě.
Jedním z vtipných paradoxů je, že zatímco pro devadesátkové „pseudo post-Bad Religion“ kapely se v následujících letech ustálil název „skate punk“, ač skate v názvu byla často jen vyprázdněná škatulka, členové těchto „retro“ punkových kapel byli v převážné většině skuteční skejt punks a né jen tak ledajací. Fotky Mike Lohrmana, podobně jako Duana Peterse, a jejich eskapád ve vypuštěných bazénech či skate rampách okupovaly v osmdesátých letech stránky skate magazinů.
Po trojici singlů The Stitches nahrávají první velkou desku, která je technicky spíše dvanácti palcovým EP. Ta sumarizuje explozivní energii kapely v šestici vlastních skladeb a dvojicí skvělých převzatin. Beach punk se tu potkává s odkazy britského punku sedmdesátých let, aby výsledek byl někde na pomezí odkazů Weirdos, Crowd a Stiff Little Fingers v tom nejlepším slova smyslu. Především úvodní Nowhere má pak naprosto odzbrojující sílu, svým efektem na mou mysl srovnatelným s rozjezdem Holiday In The Sun na Never Mind the Bollocks nebo úvodu alba Hear Nothing Say Nothing.
Je to sedmadvacet let a při každém poslechu jsem i dnes stržen atmosférou a energií nahrávky. Efekt dorážejí již zmíněné převzatiny. Better Off Dead od bostonských La Peste se ze spíše potemnělé post punkové skladby změnila v přímočarý punkový hit a totéž se kapele podařilo i s MacGowanovým hitem That Woman’s Got Me Drinking.
Dík Wanda Records je tu nová edice a šance získat jednu z nejlepších punkových desek, nejen devadesátých let, v novém. Co víc, aktuální press zní skvěle.
Rok vydání 2023 / 1995
Label: Wanda Records
Tracklist:
1. Nowhere
2. I Can’t Do Anything
3. Throw It Away
4. Better Off Dead
5. My Baby Hates Me
6. Trie Stories
7. Amphetamine Girl
8. That Woman’s Got Me Drinking
Comments