Celé desetiletí si dala Znouzectnost na čas, než vypustila do světa novou desku a naplnila očekávání fanoušků. Ovšem nutno podotknout, že ono desetiletí kapela vyplnila poměrně intenzivním přenášením starších nahrávek do drážek gramofonových desek. Takže uběhlo, aniž by se člověk nadál. Sestava i nadále pokračuje jako trio a je faktem, že tak je Znouzectnost nejsilnější v kramflecích.
Předchozí Beat Simplicitas je i po desetiletí od svého vydání skvělou deskou a jí nastavená laťka je opravdu vysoko. Ale ve srovnání s ní The End fakticky nepokulhává. Je ale opět trochu jiná, možná sice nemá tak energický rozjezd, leč síla písničkových motivů je znovu strhující.
Znouzectnost také v jednom ohledu vstoupila do neprobádaných vod. Po dekádách natáčení v plzeňském Aviku, vyrazili do studia Ondřeje Ježka a je otázkou, nakolik se to odrazilo ve specifickém zvuku i náladě nahrávky. Tak jako tak, je pocitově v něčem jiná než věci vzniklé v Aviku. Zvuk má příjemně retro punc a skvěle organicky propojuje písničkářství s čirým punkem. Punkem tak, jak se hrál v prvních letech svého bytí, předtím, než započalo jeho rdoušení snůškou škatulkových klišé.
Dílem jsou tu skladby, které si již našly stabilní místo v kapelovém playlistu. Příkladem za všechny je skvělá Ráno bude zase líp, která je bez pochyb i jednou s budoucích klasik z jejich tvůrčí dílny s nezaměnitelně sladkobolným obsahem i náladou. Znouzectnost opět ukazuje, jak dokáže nedostižně opsat fatální podstatu našeho bytí. V něm se pinožíme v někdy marném pídění po nicotnostech, ale opětovně usínáme s tím, že r,áno bude zase líp. I někdy vznosné fráze v jejich podání zní fatalisticky a uvěřitelně. Co si budeme povídat, kdo dokáže napsat něco tak silného jako je skladba Všichni proti všem. Jež je hluboce osobní a zároveň ke společnosti jasnou řečí hovořící.
Písně Spolčení hlupců a Pochod ignorantů, ale i mnoho dalších textových odkazů, reflektují polarizaci místní společnosti. Bez mravokárné trapnosti, místo které i těmto textům vévodí uvědomění si relativnosti, a především, pomíjivosti našeho žití.
První strana postupně graduje skrze již zmíněnou Spolčení hlupců a Všichni proti všem v emočně nabité písni Tajemné místo, která má až magický rozměr. Ten kapela dokáže ještě vygradovat v koncertním provedení.
The End je ve svém celku především neuvěřitelně silnou emotivní výpovědí, je v jednom generačním hlasem i nadčasovou reflexí života. On ostatně i samotný název lze v širší rovině pojmout jako autorské zpracování onoho barokního „Pomni na smrt“. Bohužel, turbulentní svět dneška zapomíná na to, že „prach jsme a v prach se obrátíme“. To ostatně s melancholicky emočním nábojem explicitně opisuje baladická My a oni.
Každým dalším poslechem si navíc uvědomuji, že The End je deskou bez slabého místa. Je zároveň patrně i nejzádumčivějším dílem, které kapela vytvořila. Je to ale temnota, ve které Znouzectnost vždy znovu a znovu ukazuje záblesk světla na konci noci.
Jako třešinka na dortu je tu vizuální stránka. Jejich nejhezčí obal a k tomu nádherný booklet s ilustrací ke každému z textů. Co ilustrace, to jiný autor, a tak je s každou stránkou nač koukat. Zjevně s kapelou sdílím i lásku ke komiksové kresbě. Pro mě je The End, spolu s třetím albem rožnovských Chorobopop, jednoznačným adeptem na místní desku letošního roku a pochybuji, že to něco ještě změní.
Co říci závěrem? V růžku zadní strany obalu nenápadně hnízdí sebereflektující slogan „Příliš staří na neopunk, příliš mladí pro hřbitov, příliš šťastní na blues, příliš líní na slávu“ a vlastně málo co Znouzectnost vystihuje lépe. Tyto nikdy nekorunované mistry předávání, mnohdy hlubokých, myšlenek v nádherně prostých písničkách.
Rok vydání: 2024
Label: Sisyfos Records
Tracklist:
1. Všechny krásy světa
2. Ráno bude zase líp
3. Na řece Léthé
4. Nezbytné věci
5. Spolčení hlupců
6. Všichni proti všem
7. Tajemné místo
8. Countryblues
9. The End
10. Nechte mě bejt
11. My a oni
12. Pochod ignorantů
13. Proudy
14. Jedeme domů
Comments