All Hell Breaks Loose je kompilací, reflektující písně Misfits, presentované současným dánským rocknrollovým podzemím.

Co očekávat od kapely, která se pojmenovala podle desky Driller Killer? Tuto otázku si můžete položit u prvního alba Kanaďanů Brutalize.

Östergötland Jawbreaker nabízí další zajímavý vhled do soundu švédského regionálního hardcore/punku/crustu.

Čtrnáctka písní tu fantasticky ukazuje, že Ravagers jsou jednou z nejlepších rocknrollových kapel na americkém kontinentě v současnosti.

Mäsh se již od prvního okamžiku vydali ve šlépějích italských Bovver rock hitmakerů Giuda či Faz Waltz.

Švédští Warcollapse mají za sebou víc než tři dekády existence. Své první EP vydali již roku 1993.

V.A.P. neboli Voice of Anarcho Pacifism, kapela, která byla produktem pražské aktivistické bubliny.

Lidské Zdroje svou existencí propojují sobě kdysi blízká města Vídeň a Brno, a tím vlastně i dvě části habsburského Předlitavska.

Deska, která by mohla rezonovat tím spektrem místního punkového publika, které oslovuje melodický punk v češtině.

Brněnští Moral Hangover mají za sebou dekádu existence, kterou nejnověji zúročili sedmipalcem, vydaném v režii vydavatelství Ultima Ratio.

Flexi singl jako první vlaštovka, ohlašující příchod nového alba, to je slušný start.

Kapela, na jejíž popis asi nejpřesněji pasuje popiska „démonicky zlounský metal punk“.

Po velice dlouhé době vznikla kompilace, zachycující alespoň částečně aktuální punkové dění.

Další za společných desek tuzemského vydavatelství Phobia Records. Ta tentokrát páruje místní stranu se švédskou.

Stále mě baví objevování nových interpretů a desek, a to mnohdy přináší malé okamžiky nepředvídaného nadšení.

Panikattack jsou, či byli, jedním z mnoha projektů poměrně protřelých figurek švédského hudebního prostředí.

Berlínské vydavatelství Static Age Music, krom provozování parádního malého krámku, již dlouhá léta vydává žánrově pestrou škálu interpretů.

Berlínští Frontkick o sobě dávají vědět dvanáctipalcovou deskou u Wanda Records a možná je to nádech k novému životu.

The Last Song je pro mě ve svém stylu jednou z nejvýraznějších desek roku a Phobia má na pažbě svého pomyslného revolveru parádní zářez.

Mexičtí Mess se záhy po vydání své první nahrávky stali mezinárodním fenoménem, který je „cool“ poslouchat.